To co dělá z tabulkového procesoru užitečný nástroj jsou mj. výpočty, které můžeme s daty obsaženými v tabulkách provádět. Výpočty provádíme pomocí vzorců anebo funkcí.
Vzorec zapíšeme do řádku vzorců nebo přímo do buňky.
Vzorce lze kromě výpočtů použít i jako podmínku u podmíněného formátování, vlastního formátu buňky, ověření dat, rozšířeného filtru, řešitele, atd.
Kromě písmen může obsahovat vzorec tyto znaky se specifickou funkcí: + - * / & ^ % $ ! ; " { } ( ) . : < > = ' | Každý vzorec začíná zapsáním znaménka rovná se (=). Vzorec se poté skládá z prvků vzorce. Ve vzorci můžeme použít operandy a operátory. Po znaménku rovná se (=) tedy následují prvky, které se mají vypočítat v podobě operandů, oddělené výpočtovými operátory.
Operandami rozumíme čísla nebo text - tedy konstanty, datum nebo čas (což jsou v tabulkových procesorech také čísla), adresy buněk nebo oblastí, názvy buněk nebo oblastí, funkce a další.
Operátory určují typ výpočtu, který chcete s prvky vzorce provést. V aplikaci Microsoft Excel jsou zahrnuty čtyři typy matematických operátorů:
| Operátor | Znaménko | Popis | Příklad |
|---|---|---|---|
| Aritmetický | + - * / ^ % | Znaménka výpočtů, mocniny a procent | =10*A1+20-B1^2+C1*10% |
| Relační | = < > | Znaménka rovnosti a nerovnosti | =A1<=B1 |
| Textový | & | Znaménko pro řetězení textu | =A1&" je menší než "&B1 |
| Odkazovací | : ; mezera | Operátory oblasti, sjednocení a průniku | =SUMA(A1:B3;H7;F5:F11) |
Aritmetické operátory jsou běžnými matematickými znaménky. Platí pro ně tedy stejná pravidla jako v matematice. Výsledkem vzorce bude zřejmě číslo.
Relační operátory slouží k vyhodnocení pravdivosti zapsaného vzorce. Výsledkem vzorce bude většinou PRAVDA nebo NEPRAVDA. V Excelu nepoužíváme znaménka jako ≤, ≥, ≠ či ±. Znaménka větší než nebo rovno zapisujeme za sebe jako <= či >=, nerovnost výrazů zapíšeme jako <>.
Textový operátor & používáme pro spojování textů. Tyto texty mohou být přímo zapsané ve vzorci, v buňce, nebo mohou být výsledkem vzorce v jiné buňce. Excel nepřidává mezi jednotlivé části takto tvořeného řetězce znaků mezery - ty musíme případně doplnit sami. Pokud zapisujeme do vzorce přímo nějakou část textu, pak ji musíme napsat do uvozovek.
Odkazovací operátory vymezují:
Matematické zákony platí i v Excelu:
atd.
Vzorce vypočítávají hodnoty v určitém pořadí podle těchto pravidel:
Jestliže potřebujeme určit pořadí, ve kterém se má výpočet provádět, pak uzavřeme do závorek tu část vzorce, která má být počítána jako první. V Microsoft Excel se používají kulaté závorky ( ) pro oddělení nebo seskupení výpočetních operací. Složené závorky se používají pro zápis matice např. {1;2;3|4;5;6}.
Funkce je pevně daný, definovaný algoritmus výpočtu, kde vstupem jsou nezávisle proměnné a výstupem závislá proměnná. Každá funkce je pojmenovaná - řetězec znaků (název funkce), který provádí výpočet nebo operaci. Říká se, že "funkce vrací výsledek".
Struktura funkce začíná znaménkem rovná se (=), za nímž následuje název funkce, otevírací závorka, argumenty funkce oddělené středníky a uzavírací závorka.
U funkcí musíme vždy zapisovat otevírací i zavírací závorku a to i v případě, že nemají žádné argumenty.
NÁZEV.FUNKCE(argument1;argument2;argument3;...)
Například funkce COUNTIF má dva argumenty - oblast a kritérium. Zápis tedy vypadá
=COUNTIF(oblast;kritérium).
Funkce bychom mohli rozdělit podle počtu argumentů:
Existují funkce, které mají sice pevný počet argumentů, ale některé z nich nejsou povinné. Například u funkce pro výpočet současné hodnoty, která má syntaxi
SOUČHODNOTA(sazba;pper;splátka;bud_hod;typ)
kde jsou tři argumenty povinné a dva nepovinné. Povinné argumenty funkcí jsou v Excelu označeny tučným písmem.
Na funkci SOUČHODNOTA je také dobře vidět co taková funkce představuje. V tomto případě je to vlastně jen dosazení do vzorce pro výpočet současné hodnoty.
Skupina dvanácti funkcí označovaných jako Dfunkce, určených pro analýzu dat uložených v seznamech nebo databázích.
Dvacet funkcí určených k analýze a převodu časových údajů.
Skupina 39 funkcí, použitelných k převodům mezi binárními, osmičkovými, šestnáctkovými čísly, práci s komplexními čísly, převody úhlů, Besselovu funkci, atd.
52 funkcí určených k finančním propočtům - časová hodnota, cenné papíry, atd.
Funkce používané především pro kontrolu zadaných údajů v tabulkách.
Šestice často používaných a užitečných funkcí A, NEBO, KDYŽ, NE, PRAVDA, NEPRAVDA.
17 funkcí používaných převážně v kombinaci s jinými funkcemi. Slouží k vyhledávání v číselnících, určení pozice, atd.
Šedesátka matematických funkcí - vše pohromadě.
Několik funkcí se specifickými vlastnostmi - např. k převodu EUR na národní měny, volání externích procedur, atd.
Největší skupina - 78 funkcí vystačí pro množství statistických analýz.
Celkem 27 funkcí této skupiny nabízí možnosti práce s textem - změnu velikosti písma, práce s částí textového řetězce, atd.